Výcvikový tábor agility a obedience 2012
Poslední červencový týden jsme se se smečkou vydali do jižních Čech na výcvikový tábor agility a obedience. Pořadatelku tábora a hlavní instruktorku Pavlu Klučkovou jsem potkala před rokem na táboře ve Dvoře Králové a věděla jsem, že je zárukou kvality. Má spoustu zkušeností, vědomostí a její rozhodnutí „startovat za dva roky na mistrovství světa a udělat pro to všechno“ je mi velmi sympatické :-) Také Klára Reinischová jakožto instruktorka obedience mě velice zaujala a vím, že si tréninky s ní nenechám ujít ani příště.
Hned první den jsme se poslechli několikahodinovou přenášku o pozitivní motivaci a výcviku pomocí tvarování. Již v tuhle chvíli jsem věděla, že jsem mezi svými a těšila se na další den, kdy měl začít výcvik. Cvičilo se každý den dvakrát jednu a půl hodinu na psa. Hned jsem si vypočítala, že strávím denně na place šest hodin. Výcvikové lekce byly samozřejmě kraťoučké, maximálně pětiminutové jak to má být a zbytek času jsme koukali na ostatní, dělali si poznámky, diskutovali s trenéry a stále více se utvrzovali v pocitu, že víme, že nic nevíme :-) Trenérky nás nenechaly zahálet ani večer po výcviku ani o polední pauze a připravovaly velmi zajímavé přednášky o tom, co může způsobit psovi stres vyvolaný tresty jako je křik nebo škubání vodítkem. Názorně nám předvedly neefektivnost výcviku, kdy se pes navádí za pamlsky a ukázaly nám spoustu her pro psy a jejich páníčky. Mně tato teorie nebyla úplně neznámá a tak jsem občas přestala poslouchat a sledovala tváře svých kolegů. Věřím, že nejeden z nich se v duchu omlouval svým psům za to, že je huboval, plácnul přes čumák nebo jim dokonce nasazoval stahovací nebo jiný averzivní obojek. Začátečníci každý den žasli, co všechno jsou pomocí tvarování schopni svého psa naučit a na konci týdne se někteří vyslovili, že už se jim vlastně ani nechce chodit na jejich starý cvičák. Což připomnělo nám severočechům smutnou realitu, že v našem kraji opravdu kvalitní cvičáky chybí a na toto téma jsme dlouho debatovali po večerech v hospůdce.
Páníček s Charlikem celý týden běhali agility, já s holkama jsem se věnovala své oblíbené obedienci. Kromě toho jsme se účastnili kondičních tréninků pro psovody pod vedením Dany Mixové. Ranní tréninky zahrnovaly běh a rozcvičku, ty večerní byly o dost náročnější. Zkušená trenérka nám radila, jak svá těla huntovat silovým tréninkem, tréninkem na výdrž a flexibilitu nebo třeba jógou. Musím uznat, že jsem záhy pochopila, proč musí být psovodi fit. Celodenní běhání se dvěma psy po place mě téměř odrovnalo a tak jsme třetí den tábora vyhlásili naší smečce odpočinek. Hafani se tedy váleli v chatce a páníci vyrazili na kolech na 50km výlet do Písku. Samozřejmě jsem po cestě, kdy jsem měla pocit, že mé tělní orgány postupně vypoví službu a selžou, páníčka proklínala. Nicméně si zaslouží pochvalu, že nás z jihočeských lesů dovedl domů bezpečně ještě před soumrakem, což s takovým spolujezdcem jako jsem já určitě nebylo jednoduché.
Najednou tu byl konec tábora a s ním finále celotáborové hry. Při úvodní hodině jsme dostali seznam cviků, které jsme měli za pět dní natrénovat a následně za ně sbírat body. Jedním z takových cviků bylo například odložení, kdy chlupáč musel zůstat bez hnutí, zatímco páníček kolem něj chodil, prudce vyběhl směrem od psa, házel před psa pamlsky a hračky. Cvik za nejvíce bodů bylo držení víčka od PET láhve na čumáku po dobu pěti vteřin. Já si našla čas na trénink až dva dny před předváděním cviku a pro nás to vypadalo úplně beznadějně, protože jsem nebyla schopna svými nemotornými prsty to pidi víčko na psí čumák vůbec nasadit. Nakonec Ebynka trik krásně vyšvihla, což samozřejmě považuji z většiny za její zásluhu. Nakonec z 26 pejsků nějaké body nasbíralo 11 a Charlik se umístil na krásném osmém místě. Dášenka s Ebynkou šly na bednu za druhé místo (jen o půlbodík od vítěze). Z tábora jsme si tedy přivezly krásné ceny – pamlsky, hračky, granulky a obojek na agility.
Dovolená to byla krásná. Vůbec nelituji, že už několikáté léto jsme místo u moře strávili na psím táboře, v chatce nebo pod stanem, kde má naše rodinka k sobě blíž. Jen co nás přestanou bolet těla, vrhneme se do cvičení našich chlupáčů zase po hlavě :-)
