Turid Rugaas: Štěkání - zvuk psí řeči
Turid mě touhle knížkou velmi potěšila, protože se dotkla aktuálního problému, který trápí nejednoho majitele psa, ale i jejich trenéry.
Já osobně mívám problémy s tím, vysvětlit majitelům psů, jejichž psi celý cvičák proštěkají, že oni sami mohou být příčinou toho jekotu a že ho i nevědomky podporují. Nemám dobrý pocit z toho, že pes zavrčí na majitele a on ihned přistoupí k vytahání za kůži. Je mi líto, že moje kamarádka nechodí na společná venčení, protože její pes seštěká všechno živé, co potkají.
Ale úplně nejvíce mě mrzí, že tak málo lidí chápe štěkot psa jako způsob komunikace, ale spíše jako nežádoucí chování, které je nutné trestat. Ostatně, jaké jiné možnosti „promluvy“ má pes ještě? Vrčení a vytí považují lidé za stejně „nezdvořilé“ jako štěkot. Ačkoli kniha je plná rad, jak „odnaučit“ psa nežádoucímu štěkání, věřím, že motivací Turid bylo v první řadě to, aby lidé přestali trestat své psy za to, že s nimi „mluví“.
Kniha je velmi čtivá, plná praktických rad a s minimem teorie. Samozřejmě je lepší přečíst si knihu celou, ale pokud máte málo času, můžete si rovnou najít v obsahu problém, který zrovna řešíte. Turid zde uvádí několik druhů štěkání: očekávání (to jsou ti „nikdynezavřuklapačku“ cvičákoví nadšenci), varování, strach, obrana, frustrace a samota, naučené štěkání a štěkání podmíněné plemenem. U každého typu štěkání najdete informaci, jak ho poznáte, jak vzniká a hlavně, jak ho vyřešit. Myslím, že spousta majitelů psů by se podivila, proč jejich pes vlastně štěká.
Úryvek z knížky:
Obrana/ochrana
Tento druh štěkání je pravděpodobně ten, kterému je nejméně porozuměno. Říká se mu agrase/dominance aj. (Doporučuji přečíst si knihu Barryho Eatona Psí dominance: Mýtus nebo skutečnost?)
Nejprve si vysvětlíme nedorozumění:
- Agrese se nevyjadřuje štěkáním. Když je někdo na někoho naštvaný, tak to vyjadřuje jinými prostředky.
- Také dominance nemá se štěkáním nic společného. Pojem dominance je špatně vykládán. Štěkající pes má vysokou hladinu stresu. Takzvaně dominantní pes položí druhému psovi bradu na záda/krk nebo se na nej podívá pevným pohledem, ale nebude štěkat. Dominantní pes je dostatečně sebevědomý a má kontrolu nad situací, takže nebude stresován natolik, aby štěkal.
Obranné štěkání se objevuje, když se pes cítí v pozici, kdy musí sebe a své blízké chránit, stane se nejistým, bojí se a je ze situace stresován. Obrana má v sobě vždy kousek strachu.
Štěkání má v sobě vrčení, krátké štěknutí a krátký výpad dopředu – na zastrašení.
Můžeme trestat? Samozřejmě, že nemůžeme. Potrestáním přesvědčíme psa, že je opravdu potřeba se bránit.
Řešení
- Předcházejte situacím, kdy pes cítí, že se musí bránit. Možná i vy si musíte dávat pozor, abyste psa nevyděsili a neohrožovali. Možná budete muset chránit psa před sousedy, dětmi nebo jinými lidmi. Jako majitelé musíme za to převzít zodpovědnost.
- V situaci, která začíná být pro psa nepříjemná, ale ještě se nezačal bát nebo bránit, můžete sami zasáhnout a převzít za situaci odpovědnost:
- Postavte se mezi psa a věc, na kterou reaguje. Přeberte zodpovědnost tím, že je oddělíte.
- Pokud se pes bojí, změňte své chování. Přestaňte být zlostní a agresivní.
- Dostaňte psa ze situace nebo odstraňte to, čehose pes bojí.
…… následuje spousta stran návodů, jak tyto rady aplikovat v životě a také autentické případy, jak majitelé podobné situace vyřešili.
Myslím, že celý obsah se dá shrnout slovy: Začněte svému psovi naslouchat a on na vás přestane štěkat :-)