Proč netrestám své psy

Poslední dobou se u mě sešlo několik dotazů od známých víceméně stejného znění: „Jak bys potrestala svého psa, kdyby…(dosaďte si dle svého situaci, kdy máme chuť hafana pořádně roztrhnout)..utekl za kočkou, snědl vám oběd ze stolu, nepřišel na zavolání, rozkousal boty. Po upřímném zamyšlení  jsem došla vždy ke stejnému závěru: „Já bych ho netrestala.“ Z výrazu tazatele vždy bylo jasné, že mi tak docela nerozumí a když jsem začala přednášku o pozitivních a negativních trestech, přestali mě chápat úplně. Chci, aby mi moji přátelé rozuměli a hlavně, aby rozuměli svým psům, které tolik milují. A tak jsem se rozhodla srozumitelně a po svém vysvětlit, proč své psy „netrestám“.

Nejdříve jsem se zamyslela, kdy jsem chtěla naposledy někoho potrestat a našla celou řádku osob – drzými žáky ve škole počínaje přes řidiče, který jel rychle naší ulicí a málem mě smetl z chodníku, a věčně si stěžující kolegyní to rozhodně nekončí. Vždy je to někdo, kdo mi úmyslně ubližuje, kazí mou práci, nebo prostě jen provokuje.Úmysl je hlavním předpokladem trestu, obvykle nemíváme chuť dát do zubů pánovi, který nás omylem strčil ve frontě a pak se zdvořile omluvil. V tomhle zřejmě celý problém spočívá. Ačkoli své psy zbožňuji a někdy docela přeceňuji, jsem zároveň přesvědčena o jejich chabém intelektu  a faktu, že psí centrální nervová soustava není schopna vyvolat touhu provokovat, schválně neposlouchat , a tím nás dvounožce pěkně vytočit. S tím tedy bohužel souvisí fakt, že pes není schopen naši zlobu pochopit. A trest, který není pochopen a přijat se zcela míjí účinkem, kterým by zřejmě mělo být to, aby se nežádoucí chování již neopakovalo.

Tak proč nás tedy psi zlobí, když ne proto, aby nás vytočili? Jako první se nabízí to, že psi vlastně vůbec  nechápou, co je správně a co špatně. Správné je vše, co uspokojí psí potřeby. Zjednodušeně tedy to, co psa zasytí a pobaví (sušenky na stole, kousání nábytku, prohánění koček a zajíců), umožní mu předávat své geny (proč se nesmím kamarádit s tou háravkou?)a uspokojí potřebu vazeb se svým druhem (jéé,tamhle jde kámoš, jdu ho pozdravit/ támhleten chlupatec se mi vůbec nelíbí, jdu ho sežrat). Špatné je logicky to, co vyvolává nepříjemné pocity (zvědavé děti, nazlobení lidé, koupel) a to, co znemožňuje přístup k výše uvedeným dobrým věcem (vodítko, být sám doma, dveře a ploty).

V lidském světě to ale máme jinak. Děti milujeme a vodítko a koupel považujeme za užitečné věci. Pojídání odpadků je naopak velmi nepřípustné.  A teď si dejme ruku na srdce – dali jsme si dostatečnou práci, abychom psa seznámili s tím, že v našem světě je většina věcí naruby? Když si pomyslím, co všechno se psi naučí o soužití s lidmi jen tak mimochodem bez cíleného výcviku, je až neuvěřitelné, že se jim kiksy jako je záměna boty za žvýkací hračku stávají jednou za čas. Nemluvě o tom, že my to těm chlupáčům moc neulehčujeme, když kupujeme žvýkadla ve tvaru pantofle a necháváme je válet vedle botníku :-)

A teď zpět k úvodnímu dotazu, jak bych svého psa potrestala, kdyby utekl za cyklistou a se štěkotem ho proháněl notný kus cesty. Položila bych si otázku, zda to ten pes dělá mně navztek a nebo proto, že nenávidí cyklisty. Musela bych si přiznat, že ani jedna odpověď není správná a že mu prostě nějaký hlas přírody velí hnát se za vším, co se rychle hýbe, protože by to mohlo být něco k snědku. Pokud bych přesto vykonala nějaký trest, hloupý pes by rozhodně nepochopil souvislost s cyklistou, ale vysvětlil by si to jako projev neopodstatněné agrese nevypočitatelného jedince. Jednoduše: přišla bycho psí důvěru a to by velmi uškodilo našemu vztahu. Ani člověk ani pes nechce žít s psychicky labilním magorem. Pokud bych ale stále měla potřebu někomu vynadat, tak jsem sama sobě první na ráně, protože jsem svému psovi včas nevysvětlila, že cyklista je obyčejný člověk, jehož pronásledováním se nic nezíská, ale naopak, pokud pes odolá pokušení, mohlo by z toho něco kápnout.

Pokud máte pocit, že svého psa s „našimi“ pravidly dostatečně seznamujete, protože mu při jejich porušení vždy důkladně vyhubujete, vězte, že to, co vytváří žádoucí chování je VŽDY odměna a nikdy trest. Naštěstí to platí i ulidí J

A ještě si neodpustím odstaveček nakonec. Někteří lidé spíše než ve výchově opravdu trestají při výcviku – pes chodí nepřesně u nohy, pomalu si lehá, a tak mu pěkně tady škubneme a tady přimáčkneme…Já nevím, jak ostatní psi, ale ti moji rozhodně neví, co je to milimetr ani nemají pojem o setinách. A pokud se psovod vzteká, že to psovi neumí vysvětlit, měl by se radši vybít do boxovacího pytle.  Jak by se tihle psovodi tvářili na to, že jejich prvňáček dostává pětky za to, že neumí počítat kvadratické rovnice?