MINIMAXIPES 2013 - byli jsme u toho

Poslední týden v červenci jsem vyjela s Dášenkou a Ebynkou na výcvikový tábor MINIMAXIPES, tentokrát ovšem ne jako účastník. Pořadatelka Hanka Böhmová mě pozvala jako instruktorku, čehož si nesmírně vážím, protože ona sama je výborná a velice vzdělaná trenérka a také dost náročná, co se kvality výcviku týče :-)  Mohla jsem se tak připojit ke zkušeným trenérkám, které už poněkolikáté tvoří vedoucí tým tohoto tábora – Terce Zůnové a Lucce Šárovcové.

Měla jsem tak možnost sledovat zákulisí příprav výcvikového tábora a říkám rovnou, že MINIMAXIPES na mě udělal obrovský dojem. Každoročně jeden až dva tábory absolvujeme, ale Hančino dílo pro mě zatím zůstává tím nejpestřejším a nejsystematičtějším.

Tábor je určen pro začátečníky a mírně pokročilé malé pejsky. Hlavním mottem tábora je „Hlavně nadchnout a neodradit“ a to se daří na  100 procent. Nikdo od žádné trenérky neuslyší „tvůj pes nikdy nebude/ nemůže…“ a naopak každý se předsvědčí, že na všechny problémy existuje řešení. Ač v roli trenéra, sama jsem se toho během týdne spoustu naučila, protože holky jsou krásně kreativní a umí být i nevšední.  Můj voříšek Dášenka kdysi patřila mezi psy, kterými se nechtěl nikdo zabývat, až jsem musela sama hledat cesty a ukázat všem, co všechno dokážeme. Nejen pro takové pejsky a jejich páníčky je MINIMAXIPES výborný start. Ode dneška, až uslyším někoho někomu  říkat „vy nikdy nebudete…“, po vzoru Hanky s úsměvem utrousím „nenechte si namluvit, že“ (hmm, něco málo, co jsem za ten týden zaslechla - …nemůžete správně vychovat psa; nikdy nevycvičíte psa, který si nehraje; nedokážete nakrmit psa podle svého selského rozumu; zkazíte psa, pokud bude výcvik příjemný pro vás oba, atd. atd.)

A jak tedy tábor probíhá? Každé dva dny jsou intenzivně procvičovány různé disciplíny. Dogdancing, agility a obedience. Dopoledne je věnováno teorii, odpoledne se cvičí (samozřejmě  individuálně, každý  pejsek má svého trenéra). Když nad tím tak přemýšlím, nevím, jak se nám do programu podařilo ještě zařadit přivolání, hry se psy, některé z přivolávačských her, vycházkovou chůzi na vodítku, posílání  na pelíšek – protože tohle všechno jsme také ještě stihly procvičit. Co se týká teorie, kromě výcviku (například jsme hovořily o navádění, tvarování a targetingu), jsme se také naučili stříhat drápky a čistit zuby (to jsem doma hned s úspěchem vyzkoušela), nebo vymačkávat anální žlázky.   A ještě zbyl čas na povídání o separační úzkosti a podobných problémech.  Často jsme si na place povídaly a řešily dlouho po skončení výcviku.

A když byli hafani unavení, snažili se sami páníčci. Nelze opominout už tradiční taneční přípravu psovodů v rámci dogdancingu pod vedením Terezky Zůnové, což je věc unikátní a člověk se s ní nesetká ani na táborech zaměřených přímo na DD.  Pánníčci ale i soutěžili. Například v choreografické soutěži, slepém agility nebo si dali ukázkový trek na 13km.  Musím se pochlubit, že jsem se svým týmem vyhrála medovník v kuličkách. Ono vůbec ty ceny se nějak opakovaly. Bylo děsné vedro, a tak se obvykle hrálo o meloun nebo kuličkovej medovník. Ale to si vůbec nestěžuju, bylo to fajn :-)

Ačkoli to vypadá už teď, že den na táboře měl přinejmenším 36 hodin, stále to není všechno. Každý večer se totiž  konala nějaká přednáška nebo prezentace. Já jsem nejvíce uvítala přednášku o výživě psů od Karly Dvořákové a besedu s veterinářkou, každý si ale určitě vybral ze zajímavých témat to své.

 Z  tábora jsem odjížděla náramně nadšená a s velkým předsevzetím – budu na sobě makat, aby mě Hanka k sobě pozvala také příští rok :-)