Karen Pryor: Svého psa nestřílejte
Ani by nešlo začít psát knihovničku a nezmínit tuto knížku hned zkraje. Svého psa nestřílejte je dneska už v podstatě klasika, která nechybí ve většině pejskařských domácností, a přesto je stále aktuální a troufám si odhadovat, že asi nebude ještě dlouho překonána. Karen Pryor mi jako první potvrdila to, co jsem už dlouho tušila - psi, kočky, lidé a třeba i žížaly se učí stejným způsobem. Já tedy vždycky měla úspěch s "psíma metodama" i u dětí ve škole, ale naučila jsem se o tom nemluvit, neb to bylo tabu.
Toto najdete na zadním obalu knihy:
Tato úžasná, jasně srozumitelná a nesmírně užitečná kniha je určena každému, kdo by rád porozuměl nebo změnil chování nějakého živého organismu - ať už jde o štěkajícího psa, hlučného souseda, nepřátelskou kočku nebo vaše vlastní zlozvyky.
A tohle se píše v předmluvě:
Vždycky existovali lidé, kteří měli pro výcvik přirozený talent a porozumění. Považujeme je za talentované učitele, úspěšné trenéry, geniální cvičitele zvířat. Pozorovala jsem několik divadelních režisérů a mnoho dirigentů symfonických orchestrů, kteří naprosto úžasně využívají právě metodu upevňování. Nicméně pro nás ostatní, kteří se den za dnem snažíme nějak vyjít s naším nekontrolovatelným domácím mazlíčkem nebo překonat nedorozumění s dětmi, může být seznámení se s principy upevňování opravdovým darem z nebes.
Metodu tvarování chování můžete v podstatě použít u jakéhokoli živého organismu. Psychologové vytvarovali chování malých nemluvňat: máváním ručkama rozsvěcela a zhasínala světla v místnosti. Můžete tvarovat chování ptáků i ryb. Já jsem kdysi naučila obřího raka poustevníka zvonit na zvonek tak, že tahal klepetem za provázek. Trenéři mořských savců se často chlubí, že dokážou naučit jakékoli zvíře dělat cokoli, na co má zvíře fyzickou a psychickou kapacitu. A pokud vím, opravdu to dokážou.
A tohle v kapitole o trestech:
Trest - to je odjakživa nejoblíbenější metoda celého lidstva.Když se nám nějaké chování nelíbí, první, na co pomyslíme, je trest. Vynadat dítěti, přetáhnout psa novinami, mučit disidenta. Trest je ale velice nešikovnou metodou, jak změnit chování. Ve skutečnosti tresty většinou vůbec nefungují. Jedním z důvodů je jeho použití po skončení nežádoucího chování nikoli souběžně. Subjekt proto nemá šanci spojit si trest se svými předchozími činy, zvířata to nedokážou nikdy a lidem se to často nedaří. Snaha změnit svoje chování tak, aby se trestu v budoucnu vyhnula, to je víc, než většinazvířat dokáže pochopit. Pokud člověk chytí svého psa a začne ho bít za to, že honil zajíce, pes nemá šanci pochopit, za které konkrétní chování je trestán. Možná se začne víc bát majitele, což může mít dva různé následky - majitel ho snáze odvolá, pokud příště začne honit zajíce. Nebo způsobí, že když ho zavolá, pes poběží pryč ještě rychleji. Bití neovlivní chování "běhání za zajíci" samo o sobě.
Já osobně této metodě úplně propadla a nikdy předtím jsem neměla tak veselé a pro cvičení čehokoli zapálené psy. Jedinou nevýhodou této metody je, že se člověk musí zastavit a trochu popřemýšlet nad povahou svého psa. Vím, že trenéři, kteří tohle nechtějí nebo neumí udělat, považují Svého psa nestřílejte za ďáblovo dílo. Naštěstí i pro ně jsem našla v knize citát:
Schopenhauer kdysi řekl, že každé nové myšlence se lidé nejdříve vysmívají, potom ji zuřivě napadají a nakonec ji začnou brát jako samozřejmost.
