K dokonalosti jsou potřeba dva
Když jsem dneska vyrážela na dogdancingové zkoušky a Ondra mi přál hodně štěstí, odpověděla jsem: „Když se nestane žádná pohroma, máme to v kapse.“ Cviky ke zkouškám máme nacvičené už dlouho, ostatně jsou to ty samé, které máme v závodních sestavách a Dášenka vždy a všude cvičí spolehlivě. Přesto jsme si dneska z obou zkoušek přivezly diskvalifikace. I přes zklamání nacházím úlevu v tom, že teorie od chytrých lidí a z chytrých knih, které jsem si já osobně zvolila jako filozofii výcviku a pevně jim věřím (ačkoli se čas od času najde někdo, kdo se mi snaží ideály vzít a říká, že „takhle to vůbec nefunguje“ ), jsou pravdivé. Takže si musím říct: Do háje s diskvalifikací, má cesta je správná!
Susan Garrett: „Perfektní odložení začíná v sušičce“
Tenhle výrok skvěle vystihuje to, co se snažím lidem na cvičáku neustále připomínat. „ Když chcete dělat agility, musíte strávit hodiny a hodiny práce mimo parkur. Když chcete dělat obedienci, udělejte ze čtverce prima součást vašich her. Když chcete dělat dogdancing, běžte trénovat před obchoďák, zvykněte si na pohledy desítek lidí a naučte psa pracovat na těch nejšílenějších místech.“ A hlavně: „Když trénujete na zkoušku, netrénujte zkoušku.“
Zkrátka a dobře, na zkoušky jsem se přihlásila s tím, že cviky už umíme a já mám šest týdnů na poskládání a zapamatování sestavy, výběr hudby a trénink. Jenže přišly pracovní povinnosti, nemoc a já dva týdny před zkouškou začala dělat koniny. Každý den jsem koukla na kalendář, vzdychla si a šla pilovat pivoty a chůzi stranou, ve které jsem si úplně nebyla jistá v kramflecích. Dášenka vše vstřebala a pak už přišlo dnešní ráno a má sebejistota. Už po příjezdu na místo bylo jasné, že něco nehraje. Má dokonalá Dášenka, která na mě visí pohledem, najednou odbíhala a čuchala. Na začátku sestavy se nesoustředila, koukala kolem a já byla úplně paf, protože tohle za všechny ty závody a zkoušky udělala poprvé. A k tomu neznalost zkušebního řádu a disko jsme měly v kapse.
Do podobné situace jsem se dostala letos v létě. Měla jsem v plánu tábor obedience a hned týden na to zkoušky OB-Z. Už jsme měly natrénováno, takže jsme plánovaly na táboře jen malé kosmetické úpravy a hurá na zkoušky. Jenže to jsem si neměla vybírat tak dobré trenéry :-) Jedna z mých teorií je: „Průměrný trenér tě připraví na ZZO. Výborný trenér tě připraví na ZVV1 a pošle tě na ZZO.“ No a tak táborová trenérka Klára sice odkývala, že OB-Z uděláme, ale ty základy…“ takhle budeš mít ve dvojkách problémy, holka“ :-) Celý týden jsme motivovaly, běhaly a hrály chytré hry a já se pomalu se zkouškou loučila, neb poslední trénink obedience proběhl před dvěma měsíci. Zkouška byla zaplacena, tak jsme jely aspoň nasbírat zkušenosti. Nakonec jsme to zvládly na dobře hlavně kvůli mým nepřesnostem, ale co se týká rychlosti a radosti, tak to byl Dášenky životní výkon. Dostaly jsme plný počet bodů za celkový dojem, obrovský potlesk a pochvaly od neznámých lidí, jak je ten voříšek úžasně namotivovaný. A tohle je asi celé tajemství Dášenky dokonalosti - mě totiž vždycky bavilo více si s ní hrát, vymýšlet ty nejbláznivější triky a hodně se spolu smát a nikdy jsme spolu nedrilovali cviky pořád dokola (asi proto mě na každém poslušňáckém cvičáku, kde jsem kdy byla členem, viděli tak třikrát do roka). Kdybych si byla bývala na Susan vzpomněla i tentokrát…
Mám nové předsevzetí do roku 2013: budeme hrát hry, pořád více her – přivolávačské, odvolávačské, běhací, stojací, na kontrolu, na drive, bláznivé i velmi mazané a půjdeme si dále svou cestou, protože naše dvojka je dokonalá :-)
Diskusní téma: K dokonalosti jsou potřeba dva
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.