Gwen Bailey: Hell on 4 paws (Peklo na čtyřech tlapkách)

15.12.2012 12:36

Gwen Bailey patří mezi nejvíce respektované experty na psí chování. Pomohla milionům majitelů přeměnit jejich problémového psa v poslušného kamaráda. Co se stalo, když se setkala s Chesil, tím "nejdysfunkčnějším" psem, kterého Gwen kdy potkala... a zároveň psem, který patřil jejímu novému partnerovi? - přebal knihy.

Jsem si jista, že kdyby se někdo rozhodl tento příběh přeložit do češtiny, ihned by se stala bestsellerem, protože:

1) je plná rad pro všechny, kdo se snaží vycvičit psa

2) je plná inspirace a podpory pro všechny, kdo se snaží vycvičit psa, ale jejich partner či rodina mají o výchově psa trochu jiné představy

3) je naprosto nezbytná pro všechny, kdo si myslí, že jejich pes je to nejnevychovanější stvoření na světě

 

Gwen a její hafan Spider právě začínali novou etapu života. Nastěhovali se ke Grantovi, který Spidera zbožňoval a Gwen miloval a užívali si první rok společné domácnosti. Jednoho dne se ale objevila Grantova bývalá žena a přivezla Chesil. Za celé roky své kariéry experta na psí chování Gwen nezažila takové antipatie vůči nějakému psovi. Nešlo o to, že Chesil znamenala Grantovu minulost. Šlo o to, že Chesil byla agresivní, majetnické, smradlavé stvoření, které se venčilo doma, kradlo věci, vrčením a kousáním terorizovalo celou rodinu, napadalo ostatní psy a svou neuvěřitelnou sílu používalo zásadně k prosazování svých zájmů. Po několika zničených kobercích a pokousaných kamarádkách Gwen odsune myšlenku odstěhovat se od Granta po dobu, co u něj bude Chesil bydlet, a rozhodne se zůstat a s Chesil pracovat. Po několika malých úspěších se ale dostavují velké neúspěchy způsobené tím, že Grant, jeho bývalá žena a jejich dcera, mají poněkud odlišné představy, jak by se měl vychovávat pes. V těchto částech může čtenář rozpoznat běžná klišé a mýty, které panují ohledně výchovy psů - Grant spoléhá na fyzické tresty, jeho bývalá žena psu ve všem ustupuje a Grantova dcera Holly odmítá respektovat, že pes je nerozumné zvíře, které potřebuje pravidla a zároveň to není hračka.

 

A jak to tedy s Chesil dopadlo? To si už musíte přečíst :-) Ale ráda s vámi podělím o malý úryvek z knížky v mém překladu:

Když pracujete se psem z útulku, vždycky to vypadá, jako když uděláte jeden krok vpřed a dva vzad. Právě, když si myslíte, že se vám podařilo problém vyřešit, z ničehonic a bezdůvodně se objeví znovu. Když  Chesil už dlouho neudělala loužičku v domě, mysleli jsme, že jsme to zvládli, když tu se najednou objevila loužička nová. Je velmi jednoduché rozčilovat se nad nechtěným chováním spíše, než se zamyslet nad jeho příčinou. Když se ohlédneme zpět, napadá nás, že se Chesil prostě snažila zajistit si nějaký pocit jistoty. Zanechávání svého pachu uprostřed domu jí možná pomáhalo, aby se cítila lépe. Chesil měla takový veselý způsob, jakým scházela schody - poskakovala s vyplazeným jazykem a vrtícím ocasem. Dalo by se to interpretovat jako veselí a nebo radost z dobře provedené práce. Letěla jsem honem nahoru a pátrala po mokrých značkách. Někdy jsem nenašla nic a ulevilo se mi. Někdy jsem našla loužičku a zuřila nad tou záludnou potvorou, zvláště, když  ji její dílo tak těší. Musela jsem se ve svých představách krotit, neb rozum mi říkal, že Chesil polidšťuji a přisuzuji jí vlastnosti, kterých zcela jistě není schopna. Přesto jsem se musela hodně ovládat, abych ji nijak netrestala.Po několik takových "nehodách" jsem zjistila, že se objevují spíše v dny, kdy se na Chesil zlobíme kvůli nějakému jejímu prohřešku...

Pokud vás práce Gwen Bailey zajímá, v češtině zatím vyšla jedna její knížka o výchově štěňat